Když se noc protáhne

Pro většinu lidí je změna času jen malá nepříjemnost a v případně podzimní změny času je to dokonce spíše příjemná změna – posunout ručičky, zkontrolovat budík a ráno si trochu klidně o hodinku přispat a třeba ještě následující týden, než se tělo nastaví na nový režim, si užívat, že vstáváme do práce „o hodinu později“

Ale pro ty, kdo hlídají, recepční a vrátné, znamená noc, kdy se čas posouvá zpět, něco úplně jiného. Znamená o hodinu delší směnu. Zatímco svět spí, oni sedí u monitorů, chodí po areálech, nebo hlídají klíče a vchody. Když hodiny odbijí dvě ráno – a pak znovu dvě – přichází ta chvíle. Vše se vrací o hodinu zpět. To, co je pro jiné bonus, je pro noční směnu dalších šedesát minut bdění navíc. Když se tělo už těší na konec, noc se protáhne jako žvýkačka.

Rytmus ticha

Vrátný v administrativní budově si uvaří další kávu, zívne, zkontroluje kamery. Recepční v hotelu vyřizuje pozdní příjezd, hlídač venku si utahuje bundu a dívá se do tmy. Mnozí říkají, že nejtěžší je poslední hodina směny, a co teprve při změně času, kdy se ona poslední hodina vlastně opakuje dvakrát. Někdo si pustí rádio, někdo čte, jiný si zapisuje poznámky nebo si dává malé úkoly, aby neztratil pozornost. Ti, co hlídají venku, se drží v pohybu. Uvnitř to bývá boj s ospalostí a monotonií.
Káva už nepomáhá, oči pálí od světla monitorů a myšlenky utíkají k teplé posteli doma.

Neviditelná práce, která drží svět v chodu

Zatímco ostatní spí o hodinu déle, tihle lidé zůstávají na svých místech. Vrátní, recepční, ostraha – ti, kteří drží noční hlídku nad naším klidem. Změna času je pro ně připomínkou, že jejich práce běží mimo kalendář i hodiny. Když se svět zastaví, oni zůstávají vzhůru. A mohou se těšit na jaro, kdy si většina běžné populace bude stěžovat, že musí brzy vstávat do práce. A oni… budou mít kratší noc i službu😊