1., 2. a 3. stupeň! Jaký je vlastně mezi nimi rozdíl?

1., 2. a 3. stupeň! Jaký je vlastně mezi nimi rozdíl?
Možná jste už slyšeli o invalidních důchodech nebo o lidech s „částečným“ nebo „plným“ invalidním
důchodem. Ale co vlastně znamenají ty stupně invalidity – první, druhý, třetí? A kdo o nich rozhoduje?
Pojďme si to vysvětlit lidsky, bez úředničiny.

Co je invalidita?
Invalidita je stav, kdy člověk kvůli dlouhodobému onemocnění nebo úrazu ztrácí schopnost vykonávat
běžnou práci. Neznamená to ale, že nemůže pracovat vůbec – záleží právě na stupni invalidity.
O tom, jak vážné zdravotní omezení je, rozhoduje lékař posudkové služby z České správy sociálního
zabezpečení. Hodnotí, nakolik člověk ztratil schopnost pracovat, a podle toho přizná invaliditu – 1., 2.
nebo 3. stupně.

1. stupeň: Mírné omezení, práce je stále možná
Ztráta pracovní schopnosti se u tohoto stupně uvádí mezi 35–49 %. Tito lidé většinou pracovat
mohou, třeba se zkrácenou pracovní dobou nebo s lehčími úpravami. Typické případy: počínající
chronické onemocnění, lehčí psychické potíže, problémy s pohybem. Tito lidé hledají zaměstnání,
které je nebude zdravotně přetěžovat – a často jsou to velmi vděční a pečliví zaměstnanci.

2. stupeň: Výraznější omezení, ale stále možnost práce
Ztráta pracovní schopnosti se u tohoto stupně uvádí mezi 50–69 % Člověk má zdravotní stav, který už
výrazněji omezuje jeho pracovní možnosti. Ale s podporou nebo úpravami práce stále zvládá –
například v chráněném prostředí nebo na menší úvazek. Tito lidé jsou často výborní v administrativě,
recepci, kontrole nebo kompletacích, pokud mají podmínky přizpůsobené jejich možnostem.

3. stupeň: Velké omezení, schopnost pracovat jen omezeně nebo vůbec
Ztráta pracovní schopnosti se u tohoto stupně uvádí 70 % a více. Lidé s třetím stupněm invalidity
potřebují výraznou podporu. Mnohdy už běžné pracovní tempo nezvládají, ale v rámci svých
možností stále chtějí být aktivní – třeba v chráněných dílnách nebo s pomocí asistenta. Práce pro ně
není samozřejmost, ale pokud dostanou šanci, přinášejí velkou hodnotu i lidský rozměr do
pracovního kolektivu.

Co to znamená pro zaměstnavatele?
Každý z výše uvedených lidí má oficiálně status OZP – osoby se zdravotním postižením.
Zaměstnavatelé, kteří je přijímají do pracovního poměru, mohou získat příspěvky na mzdu od Úřadu
práce, naplňovat zákonnou povinnost zaměstnávat 4 % OZP nebo využít tzv. náhradní plnění, pokud
přímé zaměstnání není možné. Díky spolupráci s firmami jako je ta naše mají šanci na práci, kterou
zvládnou. A zaměstnavatelé díky nim získají nejen kvalitní službu, ale i dobrý pocit a smysluplnou
investici.

Zajímá vás víc? Rádi vysvětlíme, jak může spolupráce s OZP fungovat i ve vaší firmě – jednoduše,
férově a s lidským přístupem.